Mykolas | Mykolas

Jedno takové starší zamyšlení.... od zítra budou články nové.... 

Posledních pár dní bylo pro mě hektických, ale když konečně byla přednáška o Austrálii pro denní centrum, kde dělám dobrovolníka, hotová a odsloužená, mohl jsem se konečně vrátit k troše odpočinku a dopřát si další díl oblíbeného seriálu, slíbil jsem si, že konečně zhlédnu celý "Chicago Hope".

Mám rád seriály, u níž mě epizoda donutí se nad něčím zamyslet, já vím, že to většinou plně smyšlené, ale námět pro zahloubání to přece stačí. Nesnáším věci, u kterých se dá jen tupě zírat a vlastně to nic nedá, jelikož úplně stejně nesnáším marnění času. No a taky z nějakého pro mě dosud neobjasněného důvodu "ulítávám" na lékařských seriálech.. opravdu ale skutečně ne na "Ordinaci" a "Modrý kód" mě taky nezaujal, ale to odbíhám od tématu.

A je to tady, píši první zápis na nový blog po bolestivém odchodu z jiného portálu, po hodinách hledání, můj maják stojí tedy, tamten portál skomírá v mučivých křečích, připadá mi jako pacient v kómatu, ještě žije, ale jeho vegetativní stav mu nic kloudného neumožňuje, tohle není život, je to zbytečná existence.

Škoda, býval slavný a kdyby se o něj někdo pořádně staral, byl to i po těch letech štramák. No nic, a kdo že tu mezi vás přibyl? Prostě jakový jeden neobyčejně obyčejný kluk se závislostí na psaní, což se stalo jeho koníčkem, milovník ředkviček, charitní dobrovolník, občas trochu nevrlá transka, neurotický býk i statečný tygr, stejně jako depresivní uzlíček nervů, co cítí, že je doma jinde, i když se tu narodil....

Za zpěvu kosů

Tu klepu kosu