Po žranici na tetině oslavě, ten flambovaný byl famózní a euforii z toho, že kdybych našel ochotný doprovod mohl jsem být v říjnu na estonském festivalu, kam jsem byl poznám někým, kdo mě chce vidět, přišel útlum.

Nejsem si už jistý deníkem veřejným na internetu ani tím, že chci psát pod tímhle nickem,

Já vím jak to zní, upřímně, i po letech si připadám blbě, když to někomu vykládám, ani jsem nenašel jak se tahle fobie nazývá, nejde o 'klasickou' chronometrofobie, jelikož mi nevadí hodiny jako takové, ani měření času, ale specializuji se na pouze na ty kyvadlové.

A je to tady, píši první zápis na nový blog po bolestivém odchodu z jiného portálu, po hodinách hledání, můj maják stojí tedy, tamten portál skomírá v mučivých křečích, připadá mi jako pacient v kómatu, ještě žije, ale jeho vegetativní stav mu nic kloudného neumožňuje, tohle není život, je to zbytečná existence.

Škoda, býval slavný a kdyby se o něj někdo pořádně staral, byl to i po těch letech štramák. No nic, a kdo že tu mezi vás přibyl? Prostě jakový jeden neobyčejně obyčejný kluk se závislostí na psaní, což se stalo jeho koníčkem, milovník ředkviček, charitní dobrovolník, občas trochu nevrlá transka, neurotický býk i statečný tygr, stejně jako depresivní uzlíček nervů, co cítí, že je doma jinde, i když se tu narodil....